Antonín Sládek
Novoročenky a drobné kresby ze sbírky Josefa K.
Termín Feb - FebKomentář
K novému roku Tak už i novoročenky mizí, vytrácejí se z povědomí, řadí se na seznam ohrožených druhů kulturní flóry. Poslední ránu zasadil novoročenkám, těmto přátelským pozornostem k novému roku, internet. Lidé si už nepíší, neposílají své originály, ale mailují, vyřizují korespondenci elektronickou poštou.
Je pravda, že e-mail je mnohem
rychlejší, ale také méně zajímavý, je technicky strohý, chybí mu osobní dotyk.
E-mail se považuje za informaci, nezakládá se do krabice vzpomínek, gratulací a
zábavných vzkazů.
Novoročenky putovaly i několik dní,
rychleji to pošta ani pošťák nestíhali. Novoročenka byla druhem přátelského
poselství, a právě poselství je něco jiného než informace. Poselství sdělovali
vždy poslové, biblickým poslem byl anděl, angelos. Pozdravy a důležitá sdělení
posílali i králové a nakonec i lidé z potřeby oslovit a dát o sobě vědět.
Už obálka zaujala, pak vzhled
písma, rukopis adresy, známky, poštovní razítka. Otevření zásilky vždy
představovalo malý rituál spojený se zvědavostí a vzrušením. Co obálka
obsahuje, jaké poselství přináší, co lze vyčíst z písma, mezi řádky a
konečně i z obrázku. Pokreslený či potištěný proužek papíru byl přijat
pozorně, odložen na sekretář, zastrčen za zrcadlo, aby byl na očích. Někdy se
sešla novoročenek malá kupa, někdy jich bylo méně, nikdy ale nechyběla
novoročenka od mého přítele Antonína Sládka.
První Toníkovy novoročenky, ještě
z let sedmdesátých, byly jednoduché a představovaly kresby na
korespondenčním lístku. K typickému motivu náležel autoportrét, z něhož
se dalo vyčíst naladění a citové rozpoložení autora. Toník byl sám k sobě
kritický, tehdy ještě pochyboval o svém uměleckém poslání, trpěl nedostatkem a
žil ve velmi skromných podmínkách v ateliéru pod Nuselským mostem.
K lepší náladě nepřispívala ani doba normalizace, jako příležitostný
výtvarník žil někde na okraji společnosti.
Ani léta osmdesátá nepřinesla
lepší perspektivu, ale Toník byl člověk společenský a nenechal se zahnat do
kouta. V tvorbě se objevuje barva a to znamená, že se Antonín Sládek cítí být
více a více malířem a že malba se mu stává potřebou sdělení. Kresba je
doplňována dotyky pastelů, které výrazně oživují anekdotický ráz novoročního
poselství.
Po listopadu 1989 a pádu totality
se Toníkovy novoročenky sjednocují ve výrazu, rukopisu a tvoří souvislou řadu.
Jedná se o žánr, který malíř úspěšně zvládl a dotáhl do podoby samostatného
grafického lístku. Malíř, který si rád nasazuje klobouk na hlavu, se
představuje přátelům jako stárnoucí Mistr obklopený múzami a krásnými ženami.
V lednu 2010 jsem čekal na
Toníkovu novoročenku marně... Malíř Antonín Sládek zemřel 31. října 2009.
Uzavřelo se dílo umělce a společenského člověka se smyslem pro humor, ironii a
přátelství. Jako by se ale uzavřela i velká kapitola tradiční novoroční pošty,
kterou roznášejí pošťáci!
Nic naplat, novoročenky ze
schránek mizí i v roce 2013. Lidé posílají e-maily a někteří, a to už je
opravdu bída – jen sms. Přání jsou kusá, někteří pošlou jen pf. Přitom zkratku
pf, pour féliciter, svět ani nezná, je to jen specifické české logo. E-maily a
sms jsou navíc často plné chyb a překlepů, sváteční styl nemají žádný.
Ne náhodou vyšla před Vánocemi velká
kniha Slavomila Vencla: České grafické novoročenky. Tato kniha bilancuje
tradici a kulturu novoročních tisků a přání. Kniha je doslova nabitá obrázky,
z nichž mnohé stále zasluhují pozornost a obdiv. Novoročenka byla jistým
druhem representace umělce či přítele umění, byla uměním v malém formátu.
Velké knize novoročenek nechybí
ani rejstřík autorů, který obsahuje řadu jmen slavných českých malířů. Antonín
Sládek mezi nimi není, ale nevadí - i to se stává Mistrům! O representaci a
propagaci vlastní tvorby Antonín Sládek ani neusiloval, novoročenka byla jeho
přátelské gesto.
Josef Kroutvor