August Brömse
Vizionář Brömse August
Termín Apr - MayKomentář
Když byla v roce 1910 na pražské Akademii otevřena německá grafická speciálka, padla volba na Augusta Brömseho. A bylo to rozhodnutí správné a jistě nejvhodnější. Z Brömseho se stala uznávaná osobnost, která spojovala lidské kvality a smysl pro duchovní život s autentickým uměním.
August Brömse se narodil v roce 1873 ve Františkových Lázních a tam se také navrátil po svých akademických studiích v Berlíně. Od roku 1906 už ale působí v Praze, kde se stává členem Společnosti pro podporu věd a umění. Ještě goethovsky pojaté sdružení, v jehož rámci působil i další významný grafik Richard Teschner, soustřed'uje již značně rozptýlené síly německé menšiny. Ke které straně se
připojit, na jakou tradici navázat, jak si potvrdit vlastní identitu, to byly jistě
pro Brömseho naléhavé otázky. Svým založením, vzděláním a hlavně vírou byl
český Němec August Brömse hluboce zakotven v 19. století. Jeho tvorba vycházela
z pozdního romantismu a symbolismu, ale duchovní kořeny byly ještě hlubší. Zdá
se, že ideální mistrovství nacházel Brömse, ostatně jako jiní Němci, v umění
německého středověku a reformace. K německé gotice a renesanci se Brömse snažil
přiblížit nejen duchovním obsahem, ale i technikou, například používáním
tempery a malbou na dřevě. Kult mystického středověku, deskové malby, starého
gotického písma, iniciál a také středověké grafiky značně konzervoval tzv.
německou tradici. Ve sbírkách Národní galerie v Praze se nachází nevelký
obrázek, tempera s názvem leden den života. Na první pohled se jedná o
stylizovanou malbu krajiny s několika vysokými stromy a nízkou kamenou zídkou,
za níž se otevírá rozlehlý prostor. Až nenápadné působí motiv jakési tryzny
s drobnou klečící postavou mezi dvěma cypřiši. Pochopíme, že krajina je
jen krásnou dekorací, potěšením pohledu, a že to podstatně je vyjádřeno v malém
měřítku s hlubokou pokorou a vcítěním. Právě takový je Brömse, umělec zírající
k obzoru a očekávající okamžik zjevení. Příchod první světově války, pád do
apokalypsy, posílil Brömseho zájem o biblické obrazy a podobenství. Brömse vytváří
celou řadu grafických listů a jako by těmito tisky vysílal světu varovná
sdělení. Ztraceni synové a věznění apoštolové, milosrdní samaritáni i nevěřící
Tomášové zaplňují biblické scény, v nichž se dávná minulost prolíná s momenty
současnosti. August Brömse prožívá nástup české moderny před první
světovou válkou, je šokován rozpadem tradičních hodnot a chtě nechtě se musí
vyrovnat i s nástupem nových výtvarných směrů. Jako umělec hledající a otevřený
vstřebává do svého díla i prvky kubismu a především expresionismu a to v
charakteristické středoevropské směsici nazývané kuboexpresionismem. Ostatně
expresionismus, Němcům bytostně blízký, jako by dovršoval výraznou expresivní
linií německého umění. Expresionismu se koneckonců nevyhnul ani Franz Kafka, s
nímž může být Brömse v některých pasážích i srovnáván. Z podnětu Maxima Kopfa,
nám asi nejznámějšího žáka Augusta Brömseho, vzniká v roce 1919 sdružení s
poněkud nečasovým názvem Die Pilger - Poutníci. Biblické obrazy, utopie a vize
se střetávají s konflikty moderní společnosti. Romanticky založení poutníci,
idealisté, se vydávají na pouť do nejistého moderního světa. Tak vyznívá unikátní album P1 (Die Pilger)
vydané v Praze-Dejvicích v roce 1921 a připomínající ne náhodou syrovostí i
dřevitým papírem jakýsi samizdat. Vznik první republiky nesmírně posílil
sebevědomí české kultury a postavil Němce a také německy mluvící Židy do role
outsiderů. S podobnými pocity a stavy, které inspirovaly Brömseho tvorbu, se
vyrovávali i někteří čeští umělci. V prvé řadě je třeba jmenovat Jana Zrzavého
a Bohuslava Reynka a částečně i Josefa Váchala. Další těsné souvislosti můžeme
objevit při srovnání s Bedřichem Feiglem, jedním z členů Osmy.
Všichni tito umělci mají po ruce Bibli a myslí autenticky v biblických
obrazech, aniž by jen ilustrovali stará podobenství. Navíc tyto umělce nezajímá
jen pomíjivý vzhled formy, oni tíhnou k podstatě duchovního základu. „Duchovní
hudba" je dnes už běžně užívaný muzikologický pojem, ale ve výtvarném
umění nám stále chybí potřebná a zažitá kategorie. K nejčastějším motivům
Brömseho díla se řadí utrpení Krista, bičování a ukřižování na Golgotě. Syn
Boží je nakonec jen opuštěný, potupený a krvácející člověk. Brömse jako by
říkal, že moderní umění zapomnělo na lidské utrpení a zanechalo člověka v duchovní nouzi a zoufalství.
Nejinak je tomu i se svatým Šebestiánem, mučedníkem, k němuž se ale přihlásili
i Bohumil Kubišta či Bohuslav Reynek. Obětavou péčí a pomoc symbolizuje
Milosrdný samaritán, motiv nám dobře známý i z díla Jana Zrzavého. August
Brömse byl sice outsider, ale nežil rozhodně na pustém ostrově. Jeho dílo
obklopovala česká kultura, s níž sdílel některé pocity a mohl s ní navázat i
jisté spojení. Malíře, grafika a vizionáře Augusta Brömseho nelze vylučovat
z českého prostředí jen proto, že byl Němec. Tak jako sem zapadají Franz
Kafka, Franz Werfel či Johannes Urzidil, tak sem patří i August Brömse jako
specifický příklad umělce tvořícího v národnostně propletené střední Evropě. Brömse
se narodil o deset let dříve než Kafka - jeden z umělců byl sudetský Němec,
druhý se hlásil k židovské národnosti. Nicméně oba se asi cítili jako vyhoštěnci, cizinci, oba svírala úzkost a trápila
stejná potřeba lidského porozumění a vzájemné pomoci. Franz Kafka zemřel v roce
1924, August Brömse umírá jen o rok později. Oba odešli včas ze starého světa,
který nebyl nejlepší, ale nabízel ještě šanci naděje a vykoupení. Josef
Kroutvor