Hanes Reegen
Práce na papíře z let 1942- 1951
Termín Oct - OctKomentář
„Smrt je požár muzea“, poznamenává si Hanes Reegen ve svém zápisníku. A vskutku, smrt tvoří nedílnou součást jeho díla. „Tykadly smyslu ohledávám tmu- záblesky hrůzy proti oknu- jak moucha tápeš v zrádné síti snu- kam pavouk-smrt rád chodí na čekanou“.
Mnohé jeho kresby jsou lapeny do pavučiny – změti čar, které se proplétají městem, obepínají torza ženských postav. Scenérie – město znepokojující hmota a v něm trpící bytosti ponořené do temnoty. „Zabloudil jsem ve městě, v tom hrozném bludišti s magickými lampami a ztratil jsem sama sebe,“ píše ve svém deníku. Prostitutky na rohu ulice, ve městě bez lidí, v popředí portrét krásné ženy s černou páskou přes oči. Existenciální úzkost, snad vzpomínka na válku, na smrt milované bytosti. Prostitutky nemají tvář, jen žena v popředí, které autor zastřel oči páskou. Hanes Reegen se narodil 17. 5. 1922 v Polici u Jemnice. O jeho dětství a dospívání se neví téměř nic. Za války byl totálně nasazen ve Vídni, snad navštívil i Paříž. Po válce se vrátil do rodné Police a byl pověřen otcem, soukromým hospodářem, aby v Praze prodal mlátičku a zakoupil traktor. Hanes mlátičku prodal, traktor nekoupil a domů se již nevrátil. Začal studovat na Státní grafické škole, kde se ve třídě sešel mimo jiné s Vladimírem Boudníkem, Zdeňkem Boušem a Jaroslavem Rotbauerem. Není jasné a asi to už nikdo nezjistí, zda do Prahy odjel s úmyslem zůstat, anebo zda to byla náhoda způsobená nějakým osudovým setkáním. Jisté je, že už za války Reegen vytvořil řadu kreseb s velice osobitým rukopisem, který si podržel až do své předčasné smrti. Volnou tvorbou se zabýval po celou dobu studia na grafické škole a je patrné, že škola neměla na jeho tvorbu nejmenší vliv. Pravděpodobně byla nejdůležitější atmosféra, která se ve třídě vytvořila díky mnoha osobnostem, jež se v ní po válce sešly. „Naše škola je život sám a to je více jak vysoká škola. Tam na těch jejich školách jim z toho všeho narůstají nádory na mozcích, jaks to správně definoval, a co je horšího, oni ztrácejí kontakt s lidmi. Však přijde čas, kdy ten nádor jim praskne a oni poznají ....“, píše v roce 1951 Vladimíru Boudníkovi. Reegen sám byl velmi sečtělý. V jeho poznámkách jsou tisíce výpisků z nejrůznějších děl domácí i světové literatury. Zajímavé je, že v roce 1946 navštívil v D 46 výstavu jiného solitéra a člověka s podobným osudem, Václava Chada. Výstava ho zřejmě natolik zaujala, že si přepsal do svého deníku celé úvodní slovo ke katalogu od Marie Schmidtové. Koncem 40. let udržoval pravděpodobně styk i s Karlem Teigem. Zajímal se také o jazyky, kaligrafii, písmo, jak o tom svědčí v jeho poznámkách přepsané abecedy řečtiny, hebrejštiny, čínských znaků, ale i egyptských hieroglyfů.Málokdo měl možnost poznat Reegenovu tvorbu za jeho života. Dokonce i Vladimír Boudník, osoba jemu tak blízká, viděl poprvé Reegenovy práce až v roce 1955, kdy navštívil jeho rodný dům. Přitom je zcela nesporné, že Reegen měl na Boudníka velký vliv, že pomáhal formulovat Boudníkovy manifesty a že utvrzoval Boudníka v jeho práci. Reegenovy práce jsou nepochybně ovlivněny surrealismem obohaceným o prožitek války, o smrt milované dívky. Jsou drsné, někdy zdánlivě až neumělé, brutálně kolorované, zbavené jakéhokoliv nánosu akademismu, ponořené do temnot. Reegen dle svých slov chápající tvary skutečnosti jako tajemný pozorovatel záhrobních životů, toužící po lásce neochutnané, smutný nad nevyžitým a zhrzeným mládím. Mistrné perokresby prostitutek, které charakterizuje jako mechanické, sterilizované, desinfikované, aseptické, pohodlné jako automaty vydávající jízdenky na nádražích. Zároveň několik portrétů krásných žen, které jakoby nepatřily do tohoto světa. Nejedná se vlastně ani o portréty, jako spíše o vyjádření pocitu smutku a hořkosti žití. V roce 1950 vzniká „Rita“. Tempera malovaná na podkladě, který tvoří stránka z protektorátních novin a plakát Svazu české mládeže. Brutální, agresivně červená, záměrně neumělá kresba nahé ženy s lebkou a rakvemi. Nahá, spokojená mládežnice z roku 1950 a kolem jenom a jen smrt. Hanes Reegen umírá 2. 7. 1952 v rodné Polici. (Revolver revue číslo 26/1994)