Jan Smetana
Grafické listy z druhé poloviny 40. let
Termín Jan - FebKomentář
Z posledních let si připomínáme osobnost umělce, který neopakovatelným způsobem naplnil svůj život (1918–1998) tvorbou. Zrcadlí se v ní pocity člověka neklidné doby druhé poloviny našeho století. Ze studií profesury kreslení na Českém vysokém učení technickém vytrhly pražského rodáka hrůzné události, jež přinesla okupace našich zemí nacistickými usurpátory.
Patřil mezi studenty, kteří byli po násilném uzavření českých vysokých škol zavlečeni do koncentračního tábora. Když se ještě za války mohl vrátit domů, představil se navzdory stísněným poměrům jako překvapivě zralý malíř a grafik. Jeho tvůrčí zrání urychlily jistě životní zkušenosti. Rozhodující byla však jeho vůle, zasvětit život umění, jímž chtěl odpovědět rozkolísanému času i sám sobě. Předpokladem ke splnění cíle byl jak Smetanův vyhraněný intelekt, tak básnivý vztah ke skutečnosti. Za jejími stíny nacházel díky obraznému myšlení především její zázračné podoby. Navykl si na pracovní kázeň a šíři jeho rozhledu v oblasti výtvarné, literární i hudební pomohlo kulturní prostředí rodiny, v níž vyrůstal. Touha po poznání ho přivedla ke znalosti vrstev uměleckého dědictví, jež ho formovalo, orientováno zvlášť na hodnoty avantgardní moderny Pařížské školy, aniž by se vzdával podnětů z výtvarné tradice rodné země, z níž se rád odvolával na poučení z malby K. Purkyně a B. Kubišty. Toto duchovní zázemí se natrvalo stalo páteří jeho tvůrčího života. Zařadil se jako jeden z nejmladších do společenství Skupiny 42, která programově objevovala dosud pomíjenou poetiku civilizací proměňovaného města v obrazech, verších i fotografiích. Celoživotně byl spojen se spolkem Umělecká beseda, blízkým mu názorovou tolerancí, na jehož obnovení po roce 1989 se podílel.(...). Jiři Šetlík, http://www.rabasgallery.cz