Jiří Valenta
Práce z let 1967- 1977
Termín Jun - JulKomentář
(1936-1991). Na AVU Praha se seznamuje s Janem Koblasou, Alešem Veselým, Zbyškem Sionem, Zdeňkem Beranem, Antonínem Málkem, a ostatními umělci z okruhu budoucích neveřejných výstav Konfrontací (1960) Přátelí se s Mikulášem Medkem a Vladimírem Boudníkem. V roce 1960 se podílí na organizování neoficiálních ateliérových Konfrontací I a II., které uvedly v určité redakci do českého prostředí problematiku "informelu". Účastní se obou Konfrontací. První Konfrontace 16.3.1960 se dokonce koná v jeho ateliéru v Praze Libni.
S Valentovým členstvím je počítáno v uvažované, officiálně však neustavené skupině abstrakcionistů "Konfrontace 1961".V Klubu výtvarných umělců Mánes představuje v roce 1963 výběr z abstraktních kreseb, o rok později se účastní výstavy "D" (Nová síň Praha, 1964), která - s důrazem na autentičnost - představovala osobnosti české soudobé nepředmětné tvorby.První Valentovu velkou samostatnou, retrospektivně pojatou výstavu nazvanou Obrazy z let 1959 - 65 pořádá v roce 1965 Dům umění města Brna v Domě pánů z Kunštátu.Následujícího roku na ni naváže pražská výstava nejnovějších prací uspořádaná v galerii mladých v Mánesu.Od poloviny 60. let je s Valentovými díly počítáno na významných zahraničních výstavách českého současného umění. Je vybrán mezi pět mladých malířů z Východní Evropy, které u příležitosti IV. bienále mladých v Paříži představila galerie Lambert.Členem Svazu výtvarných umělců se stává teprve v roce 1967. Účastní se výstavy Fantazijní aspekty současného českého umění (OVG Jihava, Špálova galerie Praha 1967), reevokující linii imaginativní tvorby.Od konce roku 1967 se podílí na koncepci rekonstrukce katolické kaple v obci Stáj u Jihlavy (arch. M.Hrubý) kde uplatňuje spolu s bílou barvou a jednoduchou tvarovou symbolikou meditativní účinky světla. V dsledku politických změn v roce 1968 zůstává projekt nerealizován.Krátce po okupaci odchází přes Vídeň do Německa. Zprvu (1968-1969) se usazuje u berlínského galeristy Jarryho Kiliana v Hof Donau u Eutinu v severním Německu, kde má přijatelné podmínky k práci. Roku 1970 se stěhuje do Plönu a získává tu zkušenost s uměním pasířského řemesla. Nadace Emila Nolde v Seebüllu mu uděluje (1971) prestižní stipendium, které Valenta využívá k soustředěné tvorbě početnýc řad jednoduchých převážně bílých znakových obrazů a kreseb.V roce 1972 žije nejprve v Brühlu a pak se stěhuje do Kolína nad Rýnem, kde se trvale usazuje. V roce 1973 přijímá práci v kolínském magistrátu kde se zabývá propagační grafikou a zpracováním územního plánu. Po polovině 70. let svoji malířskou práci programově uzavírá a začíná se aktivně věnovat fotografii. Hodně cestuje. Na konci 80. let se projevuje zhoubné onemocnění plic, jemuž podléhá. Mahulena Nešlehová