Michel Fingesten
To co hýbe světem
Termín Mar - AprKomentář
O tom i o tom a taky o tom. Grafické práce z 10. let do konce 30. let minulého století.
Michel Fingesten (původním jménem Michl Fingesten),(18. 4. 1884 Buckowitz /Bučkovice, dnes součást Frýdku-Místku/ - 8. 10. 1943 Consenza). Rakouský malíř a grafik. Jeho otec, povoláním tkadlec, byl Rakušan, matka pocházela z Terstu. Jako šestnáctiletý odešel do Vídně, kde dva roky studoval společně s Oskarem Kokoschkou na Akademii. Akademický formalismus, představovaný především silně konzervativním prof. Griepenkerlem mu nevyhovoval, a proto školu po dvou letech opustil, odjel do Hamburku a odtud do Ameriky, čtyři roky se potuloval po Spojených státech amerických a příležitostně kreslil pro časopisy v New Yorku a Philadelphii. V den svých 22. narozenin přijel do San Franciska, které týž den postihlo silné zemětřesení s následným požárem, při kterém bylo město téměř zničeno. jednoho večera Fingestena nějací lidé opili a odvlekli na loď, kde musel pracovat jako námořník - po 110 dnech lod' dorazila do Melbourne. Z prožitých tělesných útrap onemocněl nemocí beri-beri a jen o vlásek unikl smrti. V roce 1907 se vrátil do Evropy, přistál v Palermu a pěšky se vypravil do Mnichova, kam dorazil po dvou měsících. Na mnichovské Akademii se stal žákem Franze von Stucka, po roce studia zanechal a puzen neklidem hodným Ahasvera se vydal na cestu z Brém do Hongkongu. V dalších čtyřech letech se plavil po východních mořích a poznal tolik zemí a lidí, že si troufal tvrdit, že ovládá 15 jazyků. Byl členem Skupiny Neue Sezession, založené roku 1910 v Berlíně. Zážitky z cest se staly výraznou inspirací jeho práce. Hlad, smrt a láska patří k jeho vizionářským tématům, ve svém díle se vzpouzí násilí, bídě a útlaku. Svoboda je pro něj nejvyšší dobro, nikdy se nenechá spoutat žádnou konvencí, bouří se proti měšťáckému studu a pokrytectví. Sexuální lásku považuje za nejsilnější moc, jedinou, která se může vysmívat smrti a zvítězit nad ní - ona jediná zaručuje nesmrtelnost lidského pokolení. Přirozeně a bez příkras, s vtipem a nápaditostí zobrazil ve svých grafikách erotické scény a nahá těla. Proslul též jako autor ohromného množství ex libris - vytvořil nový styl a nové techniky a významně tak rozšířil možnosti do té doby tradičního žánru. Náležel k nejtalentovanějším umělcům své generace, bohužel jeho volné dílo upadlo téměř v zapomenutí, po roce 1933 bylo označeno za zvrhlé a všechny Fingestenovy práce byly odstraněny z veřejných sbírek, zabaveny a zničeny. Emigroval do Itálie, v roce 1942 byl jako Žid internován v internačním táboře, 8. října 1943 zemřel v nemocnici v městečku Consensa, kde se po banální operaci nakazil infekcí. Byl spolupracovníkem časopisu Marsyas. V jeho rané tvorbě je zřetelná secesní ornamentika, brzy se ale obrací k expresionismu poučenému kubismem, v poslední etapě své tvorby se přes neoklasicismus dostal k surrealismu.