Pavel Brázda- Věra Nováková- Ivan Sobotka
Práce z konce 40. a 50. minulého století
Termín Feb - MarKomentář
Galerie Ztichlá klika v Betlémské ulici v Praze zahájila minulý týden letošní výstavní sezonu výstavou prací z 50. let tří solitérních a do devadesátých let širšímu publiku prakticky neznámých osobností českého umění druhé poloviny 20. století - dnes už třiaosmdesátiletého malíře a grafika Pavla Brázdy, jeho o dva roky mladší ženy malířky Věry Novákové a malíře Ivana Sobotky, který zemřel v roce 2008. Všichni tři žili a pracovali ...
mimo jakékoliv oficiální struktury a jejich dílo se na výstavách začalo objevovat až po roce 1989. Všicni tři byli poctěni Cenou Revolver Revue - Brázda už v roce 1992, Sobotka v roce 1999 a Věra Nováková před čtyřmi lety. Po
válce se na Akademii výtvarných umění v Praze sešli Pavel Brázda, Věra
Nováková a Ivan Sobotka. Výrazné osobnosti vyhraněných zájmů. Navázali
přátelství. V roce 1949 byli Věra a Pavel ze školy z politických důvodů
vyloučeni, Ivan chtěl školu na protest opustit, nakonec přestoupil do
politicky mírnější grafické školy profesora Pukla.
Výstava, která probíhá ve Ztichlé klice, se pokouší toto přátelství
dokumentovat. Pod vystavenými díly není schválně určeno autorství,
pouze datace a název. Díla samá tak nejlépe vypovídají o vzájemných
vlivech, společných tématech, ale pro pozorné oko také o zcela
rozdílných rukopisech, o od poloviny 50. let třech odlišných cestách na
hony vzdálených oficiálnímu umění a zcela oproštěných od výtvarného
akademismu. Práce z konce 40. a počátku 50. let ovlivněné surrealismem,
verismem, četbou francouzských existencialistů i neradostnou dobou,
jsou plné symbolů, černého humoru, vzájemných, jen autorům
srozumitelných narážek z osobního života. K motivům staromistrovsky
malovaným přistupoval každý z autorů podle svého naturelu. Neznaboh
Pavel, ještě nekatolička Věra a katolík Ivan. Práce podobné obsahem,
ale odlišné osobním přístupem. Od poloviny 50. let radikální
zjednodušení malby, větší monochromní plochy, minimalizovaná kresba
hlavy, zjednodušené tvary uší, nosu, úst. U Sobotky posun k biblickým
motivům, důraz na oči, které dávají hlavní výraz dílu, dojímají krásou
a zároveň jakousi duchovní hloubkou. U Brázdy zneklidňující tváře,
mnohdy plné zlosti a nasranosti. U Novákové spiritualita a soucit
s trpícím člověkem. Jako celek se díla vzájemně doplňují, komunikují
spolu jako opravdoví kamarádi, mezi sebou vedou plodný dialog. Na tak
malém prostoru a v počtu vystavených prací zázrak. Pavla Brázdu a Věru Novákovou si v Galerii Ztichlá klika pozval k mikrofonu Karel Oujezdský: http://www.rozhlas.cz/mozaika/