• Pozvánka na výstavu
• GDPR

Pavel Nešleha

Rané Práce

Narozen 19. února 1937 v Praze. Absolvoval Výtvarnou školu na Vinohradech (1952-1956) a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (1956-62), kde se stal profesorem a vedl ateliér malby (1990–2002). Patřil k výrazným osobnostem generace šedesátých let a českého nekonformního umění. Zabýval se malbou, grafikou, kresbou a fotografickým uměním. Byl spoluzakladatelem skupiny skupiny Zaostalí (1987) a členem S.V.U. Mánes (od 1995).

"Tvorbu mého muže, malíře Pavla Nešlehy, představila tato ostravská výstavní síň už jednou, a to v roce 1994. Tehdy Pavel vystavil na přání ing. Milana Webera starší obrazy ze 70. a 80. let, jejichž těžiště spočívalo v zhodnocení a osobité reflexi romantismu. Pojítkem bylo téma živlů, jímž se v té době intenzivně zabýval. V mnohém mu v tomto směru napomáhala vlastní fotografická tvorba, jíž se systematicky věnoval od konce šedesátých let. Otevírala mu hlubší a důvěrnější vztah k viděné realitě a k přírodním dějům, k nimž byl svým založením hluboce vázán. Proto jsme se tentokráte rozhodli uvést v určitém výběru několik Pavlových fotografických cyklů a rozšířit poznání jeho díla právě o tuto oblast. Jak ostatně sám uvádí, fotografování a následné zpracovávání filmů mělo na jeho tvorbu nepochybný vliv. Objevovalo mu zcela nový svět výtvarného myšlení a vyjádření, přivedlo ho i k pozornějšímu a „jinému“ vidění. Prostřednictvím fotografie se učil s patřičnou ostrostí uchopit detail a proniknout do jeho imaginaci podněcující podoby. Počítal s vhodnou atmosférickou světelnou režií a často měl v tomto ohledu bohatýrské štěstí. Rád také užíval zvětšenin, jimiž rozkrýval, ale i ztajoval zvolený obrazový záběr. Pracoval vždy s plným formátem, nikdy neužíval výřez. Obdobně – na plný formát - zachycoval přírodní struktury a děje, městské krajiny, časem a lidským zacházením destruované nejrůznější předměty, krajinné motivy ze Šumavy, Bretaně, Krkonoš, Českého středohoří a z Českého ráje; s osobitým vkladem zobrazoval přírodními živly destruovaná a postupně mizející díla Matyáše Brauna v Kuksu, středověký klášterní komplex v Ojvíně, svázaný s tvorbou C. D. Friedricha, monstrózní hlavy Václava Levého i památná místa Máchových cest. Podnětem bylo prohlubování duchovní báze malířského díla, odkrývání čehosi hluboce „vrostlého“ do jeho imaginace, objevování, jak podotýkal, dávných stop historie, předobrazů domova, síly kulturní tradice. Vedle záběrů nejrůznější reality, z nichž některé v poslední době zpracovával a modifikoval též pomocí počítače, se Pavel rovněž věnoval – a to od raných 70. let - fotografování televizního obrazu. Manipuloval a deformoval jeho přenos, který následně snímal. Přitahovaly jej tzv. šumy v přenosu informací, které se pokoušel s lehkou dávkou ironie včlenit do svého díla, jak dokládají četné fotografie, kresby a grafiky. Jedním z příkladů vztahu mezi jeho malbou a fotografií je vystavený cyklus Via canis (1997). Spolu s rozměrnými digitálními tisky Přírodních struktur (Živly) z roku 2001 a několika snímky z cyklu Ojvín (2000) tvoří dominantu současné výstavy. Jde o naddimenzovaný, důvěrně známý prvek spodní „masky“ městského osvětlení, který momentem vytržení z kontextu ožívá svou podmanivou, imaginaci provokující tajemností. Podle mého soudu to byla právě tato dimenze skutečnosti, která Pavla vzrušovala a kterou se pokoušel v souladu se svou vnitřní představou prostřednictvím fotografie vyjádřit. Ta také dodává jeho fotografiím téměř magicky přitažlivý, obrazový charakter. Fotografie byla pro něho médiem, které jej vedlo k silným a podnětným prožitkům, k objevování tajemství přírody i života." Únor 2007 Mahulena Nešlehová.