Pavel Nešleha
Rané Práce
Termín Apr - MayKomentář
Narozen 19. února 1937 v Praze. Absolvoval Výtvarnou školu na Vinohradech (1952-1956) a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (1956-62), kde se stal profesorem a vedl ateliér malby (1990–2002). Patřil k výrazným osobnostem generace šedesátých let a českého nekonformního umění. Zabýval se malbou, grafikou, kresbou a fotografickým uměním. Byl spoluzakladatelem skupiny skupiny Zaostalí (1987) a členem S.V.U. Mánes (od 1995).
"Tvorbu
mého muže, malíře Pavla Nešlehy, představila tato
ostravská
výstavní síň už jednou, a to v roce 1994. Tehdy Pavel
vystavil
na přání ing. Milana Webera starší obrazy ze 70. a 80.
let,
jejichž těžiště spočívalo v zhodnocení a osobité reflexi romantismu.
Pojítkem
bylo téma živlů, jímž se v té době intenzivně zabýval.
V mnohém
mu v tomto směru napomáhala vlastní fotografická tvorba,
jíž se
systematicky věnoval od konce šedesátých let. Otevírala
mu hlubší
a důvěrnější vztah k viděné realitě a k přírodním dějům,
k nimž byl
svým založením hluboce vázán. Proto jsme se tentokráte
rozhodli
uvést v určitém výběru několik Pavlových fotografických
cyklů a
rozšířit poznání jeho díla právě o tuto oblast.
Jak
ostatně sám uvádí, fotografování a následné zpracovávání
filmů mělo
na jeho tvorbu nepochybný vliv. Objevovalo mu zcela
nový svět
výtvarného myšlení a vyjádření, přivedlo ho i k pozornějšímu
a „jinému“
vidění. Prostřednictvím fotografie se učil s patřičnou
ostrostí
uchopit detail a proniknout do jeho imaginaci podněcující
podoby.
Počítal s vhodnou atmosférickou světelnou režií a často
měl v
tomto ohledu bohatýrské štěstí. Rád také užíval zvětšenin,
jimiž
rozkrýval, ale i ztajoval zvolený obrazový záběr. Pracoval
vždy s
plným formátem, nikdy neužíval výřez. Obdobně – na
plný
formát - zachycoval přírodní struktury a děje, městské krajiny,
časem a
lidským zacházením destruované nejrůznější předměty,
krajinné
motivy ze Šumavy, Bretaně, Krkonoš, Českého středohoří
a z
Českého ráje; s osobitým vkladem zobrazoval přírodními živly
destruovaná
a postupně mizející díla Matyáše Brauna v Kuksu,
středověký
klášterní komplex v Ojvíně, svázaný s tvorbou C. D.
Friedricha,
monstrózní hlavy Václava Levého i památná místa
Máchových
cest. Podnětem bylo prohlubování duchovní báze
malířského
díla, odkrývání čehosi hluboce „vrostlého“ do jeho
imaginace,
objevování, jak podotýkal, dávných stop historie, předobrazů
domova,
síly kulturní tradice.
Vedle
záběrů nejrůznější reality, z nichž některé v poslední době
zpracovával
a modifikoval též pomocí počítače, se Pavel rovněž
věnoval –
a to od raných 70. let - fotografování televizního obrazu.
Manipuloval
a deformoval jeho přenos, který následně snímal.
Přitahovaly
jej tzv. šumy v přenosu informací, které se pokoušel
s lehkou
dávkou ironie včlenit do svého díla, jak dokládají četné
fotografie,
kresby a grafiky.
Jedním z
příkladů vztahu mezi jeho malbou a fotografií je vystavený
cyklus Via
canis (1997). Spolu s rozměrnými digitálními tisky
Přírodních
struktur (Živly) z roku 2001 a několika snímky z cyklu
Ojvín
(2000) tvoří dominantu současné výstavy. Jde o naddimenzovaný,
důvěrně
známý prvek spodní „masky“ městského osvětlení,
který
momentem vytržení z kontextu ožívá svou podmanivou, imaginaci
provokující
tajemností. Podle mého soudu to byla právě tato
dimenze
skutečnosti, která Pavla vzrušovala a kterou se pokoušel
v souladu
se svou vnitřní představou prostřednictvím fotografie
vyjádřit.
Ta také dodává jeho fotografiím téměř magicky přitažlivý,
obrazový
charakter. Fotografie byla pro něho médiem, které jej
vedlo k
silným a podnětným prožitkům, k objevování tajemství
přírody i
života." Únor 2007
Mahulena Nešlehová.