Věra Nováková
Práce z poloviny minulého století
Termín Mar - AprKomentář
Smích Slepé Směrovky chilli Suche Sich Selbst. Babylon na návštěvě v ateliéru Věry Novákové. Březen 2010. Tohle jsou, Věro, tvé poslední věci? Ano. Už delší dobu jsem se zajímala o písmena a v poslední době je to také propojeno s textem.
Já jsem si totiž uvědomila, že nejsem žádný čistokrevný malíř, protože se mi do toho neustále motají písmena a teď už čím dál víc i texty.Co tě na písmenech tak zajímá? Jednak jejich tvar, proč je takový, jaký je a jestli to nějak souvisí se slovy, kde je to písmeno dominantní – hlavně na počátku slova. Třeba tady ta Sfinga je celá udělaná z S, celá ta postava. Ta věc za tím jsou dvě S nad sebou, je to paragraf, tedy Soud. Tohle je Směrovka, která mě dost fascinovala, protože ukazuje nahoru i dolů, a člověk si musí vybrat, kudy se vydat, což je i poukaz k tomu, že člověk je ve svém rozhodování svobodný, a tedy i odpovědný za své konání. To považuji za klíčovou věc. Samozřejmě nejde o nějakou vnější svobodu, ale o tu vnitřní. Všechno se to vlastně týká toho, jak si člověk řeší vlastní věci. Je to Smích slepé směrovky, která nechává na člověku, aby se rozhodl, což musí dělat pořád. Tomuhle říkám Počátek – něco, co se rozvíjí, embryo. To zárodečné stádium člověka mě vždycky přitahovalo. K tomu patří text: Stalo Se Stal Se Sám Sebou Součástí SpolečnéhoStěží Srozumitelného Světa Sudičky přisuzují osudy, Slibují Svobodu Staň Se Světlým Svědkem Svého Stínu Snad Strefíš Správný Směr Snaž Se Suche Sich Selbst. Tohleto je takový spermatický. Nazvala jsem to Slibný start:Samojediné Schopné Svižné Sperma Stihlo Splnit Svůj Smysl, Svůj Sen Směle Soutěžilo v Souboji Se Stovkami Stovek Soupeřů Setkalo Se Splynulo Se Svým SpiklencemStalo Se Semenem Světla Světa Slávy Slámy Smrti v Skrytu Silentium Secretum. To je takový cyklus, který je spojený s tím S. To sperma vypadá docela odborně. Taky jsem to odkoukala z jednoho vědeckého časopisu. To je fáze, kdy dochází ke spojení spermatu s vajíčkem. Zrození člověka je takové monumentální téma. Evokovalo mně to i vznik supernovy. V těch astronomických vhledech do vesmíru prakticky vždycky najdeš tenhleten rotační princip, z kterého nějak vzniká skutečnost. Co bylo dřív, slovo nebo obraz, jeho představa? Vlastně nevím. Napřed vznikla ta Smrt, ta syrová skutečnost a taslova se mi sama k tomu nabízela. Vylezl mi z toho text, který má nějakou hlavu a patu, tedy pro mě osobně. Ta slova se sama vynořují. Při malování? Já člověče nevim. Různě. Třeba jdu na tramvaj, pořád se mi v hlavě ty slova motaj, až mi najednou dávaj smysl. Slova se s představou obrazu nějak postupně spojují, jako když vzniká ten zárodek.Není to rozhodně věc vyspekulovaná, předem daná. Organicky to narůstá. Narůstá a prorůstá, ten text tím tvarem. Prorůstáním smyslu a tvaru se zabývám dlouho,propojením slova s tím visuálním. Tohle je Adam a Eva. To je pískovec. Jo. Oni na sebe ukazujou, viněj se navzájem z toho průšvihu. Jejich jména jsou přitom vepsaný do jejich tvarů jako komposiční schema. Tady je E, tady V. Tohle je A — to je ten naštvanej Adam.To vedle je Socha svobody, ale ještě bych ji potřebovala něčím napajcovat. Ona se trošičku posměšně kouká. Rozhovor pokračuje na http://www.ibabylon.cz/images/dokumenty/archiv_pdf/09_10/05_babylon_brezen_2010_1.dil.pdf