Zdeněk Beran
Od exprese k destrukci, výběr z raných prací.
Termín Oct - NovKomentář
Patří k nejvýraznějším umělcům české výtvarné scény. Výtvarné vzdělání získal u profesora Zdeňka Balaše na Výtvarné škole v Praze. Na Akademii výtvarných umění poté studoval ateliér nástěnné a monumentální malby u profesora Vladimíra Sychry (1956 - 1962). Svaz výtvarných umělců musel opustit po vydání výnosu Ministerstva vnitra.
Od roku 1970 byl evidován u Českého fondu výtvarných umělců pod číslem 1047. Byl členem skupiny Konfrontace (členy Konfrontace v Bratislavě např.: Miloš Urbásek nebo Eduard Ovčáček) ještě během studií na Akademii. Tato skupina byla kolébkou směru, který dnes nazýváme český informel (rok 1960). Strukturální abstrakce z přelomu let padesátych a šedesátých nese stopy jeho expresívní polohy tvorby. Jeho zásadním tématem té doby byla destrukce a její aplikace na struktury. Koncem let šedesátých se do tvorby Zdeňka Berana navrací figura, která má ale značně surrealisticko-expresivně-existenciální charakter. Lidská torza dávají tušit budoucím instalacím a enviromentům. V letech 1970 - 1971 stvořil rozsáhlý enviroment nazvaný Rehabilitační oddělení Dr. Dr. Tento je jedním z nejexistenciálnějším dílem té doby. V přípravných skicách pro vytváření objektů se u něj stále více projevovala realistická tendence. Lze tvrdit, že verismus jeho děl byl paralelou s v té době se prosazujícím hyperrealismem. V roce 1980 se konala v koncentračním táboře Terezín výstava několika umělců (mimo Z. Berana i Jiří Sozanský a další). Od osmdesátych let se obrazy začínají stávat součástí uměle vytvářených interiérů ještě spolu s objekty. Neřeší jen plochu obrazu, ale obraz jako celek. Pojednává zadní strany obrazů vysokými strukturami materiálů a objekty (Hra s obrazy v prostoru, 1988 - 1999, Odvrácená strana obrazu, 1996 - 1997). Projekty hromad vznikly ze zdevastovaných prvků monumentálního enviromentu Rehabilitační oddělení Dr. Dr.(1971). Další fází tohoto celku bylo „pohřbení“ (1993 - 1994) do jámy v zahradě Bredovského zámku u Lemberku. Proces devastace byl tak programově svěřen přírodním vlivům. Teprve nedávno došlo k „exhumaci“ Rehabilitačního oddělení Dr. Dr. a jeho instalaci v Národní galerii. Ve velkoformátových plátnech umělec i nadále zpracovává svá existenciální témata, jimiž jsou rozpadající se fragmenty předmětů (nebo třeba detaily obnaženého stařeckého těla). Samostatně vystavuje od roku 1971. Kolektivních výstav se účastní od roku 1960. Svými díly je zastoupen ve veřejných i soukromých sbírkách jak v České republice, tak i v zahraničí. Členem skupiny Zaostalých je od roku 1987 a od roku 2006 také členem skupiny SVÚ Mánes. V roce 1989 mu bylo uděleno stipendium The Pollock-Krasner Fondation. Tvoří v ateliéru v Praze Libni. Od roku 1990 je vedoucím ateliéru klasických malířských technik na pražské akademii výtvarných umění. (Životopisné údaje byly čerpány z textu Mahuleny Nešlehové publikovaného v katalogu Zaostalí.)