Ze sbírky Jindřicha Chalupeckého
Moskevský undergound Jindřichu Chalupeckému
Termín Feb - MarKomentář
Jindřich Chalupecký (12. února 1910 Praha – 19. června 1990 Praha) byl výtvarný a literární teoretik a kritik, esejista, historik umění a překladatel, manžel Jiřiny Haukové. Byl autorem eseje Svět, v němž žijeme, který byl zveřejněn v únorovém Programu D 40 a který se později stal manifestem Skupiny 42. Manifest končí těmito slovy:
Umění objevuje skutečnost, vytváří skutečnost, odhaluje skutečnost, ten svět, v němž žijeme, a nás, kteří žijeme. Neboť nejen tématem, ale smyslem a záměrem umění není nic než každodenní, úděsné a slavné drama člověka a skutečnosti: drama záhady čelící zázraku. Nebude-li toho moderní umění schopno, bude zbytečné. Zabýval se především současným výtvarným uměním. Znepokojovala jej otázka vztahu moderní společnosti k výtvarnému umění, otázka vymezení a hranic současného umění. Teoreticky promýšlel například otázku legitimity performance jako výtvarného díla. Tyto úvahy pak shrnul v knize Na hranicích umění. V šedesátých letech byl kurátorem Galerie Václava Špály. Napsal mnoho teoretických a uměleckohistorických prací o současném umění. V sedmdesátých a osmdesátých letech byl nucen se odmlčet a publikoval pouze v samizdatech. Samizdatově vyšla například jeho kniha věnovaná Marcelu Duchampovi a nazvaná Úděl umělce - Duchampovské meditace. Po něm nazvaná Cena Jindřicha Chalupeckého je nejvýznamnějším oceněním, jaké může získat český výtvarný umělec ve věku do 35 let.