Kafka, Jaroslav
Podivný trezor
| ID: | 379 |
| Rok: | 1948 |
| Kategorie: | Kresby 20. století |
| Rozměry: |
| 298 x 205 mm |
| Komentář: |
| Kresba pastelem z roku 1948, volný list o rozměru 298 x 205 mm. Práce je nesignovaná a pochází z pozůstalosti autora, kterou od jeho vzdálených příbuzných zakoupila v roce 1995 Ztichlá klika. |
Cena: 6000 Kč
O autorovi
Jaroslav Kafka (3. 9. 1896 Praha – 23. 6. 1973 Praha)Už jako dítě vynikal ve škole v kreslení a jeho kresby byly vystavovány. V té době se seznámil s Františkem Tichým, s nímž ho po dlouhá léta i přes rozdílnost jejich povah poutalo hluboké přátelství. Po vychození měšťanské školy byl přijat ke studiu na UMPRUM, kde byli jeho profesory Schikaneder a Skřivánek. Studium však musel jako osmnáctiletý přerušit, protože byl odveden na frontu během první světové války. Během války byli jeho rodiče vyrozumění, že padl. Šlo však o omyl, který jim nebyl ani později vysvětlen. Cesty osudu jsou však nevyzpytatelné; v roce 1915 byl těžce zraněn průstřelem do břicha a nohy, a po třech týdnech převezen z polní nemocnice do Budapešti, kde byl dvakrát operován, později ještě jednou ve Vídni. Domů do Prahy se vrátil po třiceti měsících na doléčení do vojenské nemocnice jako třetinový válečný invalida. Teprve zde se rodiče po dlouhé době dozvěděli, že je naživu. Po svém uzdravení chtěl pokračovat ve studiu na UMPRUM. Byl však odmítnut s tím, že obor malby je plně obsazen. Z tohoto důvodu studoval nadále soukromě, např. u prof. Maxe Boháče a u prof. Kuttmanna. Rodina ho nemohla nadále finančně podporovat, proto byl zaměstnán jako válečný invalida na vojenském velitelství a později v právním oddělení ministerstva zemědělství. Přes nepřízeň osudu však stále maloval a společně s Fr. Tichým a F. Majerhoferem si pronajali malý ateliér ve Švédské ulici na Smíchově. Vedle měl ateliér prof V. Nechleba, s kterým Kafka udržoval kontakty í později. V roce 1938 se podruhé oženil, což mělo veliký význam pro jeho tvorbu. U své druhé ženy Ludmily nalezl plné pochopení pro svoji tvorbu. Ludmila byla výborná klavíristka; Kafka si při malování přál, aby hrála ve vedlejším pokoji na klavír, což ho uklidňovalo a inspirovalo k práci. V roce 1949 ho postihla těžká srdeční choroba (2 infarkty a angina pectoris). Po ročním pobytu na lůžku se opět začal věnovat malování. Od roku 1950 jezdíval do Pelešan u Tumova. Zde náhodně uviděl některé jeho obrazy dr. Vincenc Kramář, který poté Kafkovi napsal a pozval ho na návštěvu. Od té doby se vyvíjel vzájemný přátelský vztah, který přetrval až do Smrti dr. Kramáře. V roce 1959 na Kramářův popud Kafku navštívil dr. Kahnweiler, který projevil zájem o koupi některých obrazů. Další návštěva se bohužel vzhledem ke Kafkovu špatnému zdravotnímu stavu neuskutečnila. Kramář Kafku morálně velmi podporoval a divil se, proč Kafka nechce vystavovat. Kafka však odmítal vystavovat a podřizovat se tehdy panujícím politickým podmínkám. 23. června 1973 Jaroslav Kafka po dlouhém utrpení umírá. Z doby před II. světovou válkou se zachovalo jen několik málo Kafkových drobných kreseb, většinou skic ve skicáři. Těžko si proto můžeme udělat představu o tom, co Kafka tehdy maloval a jakým vývojem prošel. Dochované kresby a akvarely ze 40. let podivuhodně korespondují s dílem F. Grosse a F. Hudečka, ačkoliv jejich díla Kafka asi sotva znal. Znovu se tak potvrzuje, že určitá doba a těžká životní situace může evokovat podobný pocit a podobný výraz nezávisle na sobě u více tvůrců. Od poloviny 40. let se mění Kafkovy výrazové prostředky a náměty. Tvorba se Skoro výhradně uzavírá do ateliéru. Vznikají nejrůznější portréty, zátiší. Kafka je zcela nepochybně ovlivněn Picassem, našly by se í citace z díla Karla Černého. Jeho práce získávají jinou barevnost. Barva začíná hrát důležitou rolí, jedná se o barevné přenesení pocitů, které v něm vyvolává klavírní hudba jeho ženy Ludmily. Pastel se jménem „Imprese“ upomíná na hudební fugy Jaroslava Hoška, které vznikaly též jako přenesení hudby do výtvarného vyjádření. Kafkova linka se zpevňuje. Umělec nachází výraz, který nejlépe vyhovuje jeho naturelu. Na jeho díle nic neumenšuje skutečnost, že jepoznamenáno několika vlivy; Kafka není totiž epigon, byť ovlivněn, vytváří si svůj rukopis a navzdory době si ho podrží až do své smrti.
