Koblasa, Jan
bez názvu
| ID: | 226 |
| Rok: | 1961 |
| Kategorie: | Malby |
| Rozměry: |
| 166 x 203 mm |
| Komentář: |
| Akvarelem a tuší lavírovaná kresba o rozměru 166 x 203 mm, v rozích přichycená na černém podkladovém papíře, signovaná a datovaná červeným perem vpravo dole. Kresba byla vystavena na Koblasově výstavě ve Ztichlé klice v roce 2002 a byla zakoupena přímo od autora. |
Cena: 10000 Kč
O autorovi
Jan Koblasa (5. 10. 1932 Tábor – 3. 10. 2017 Hamburg)Český sochař, malíř, grafik, kreslíř a scénograf. Jeho expresivně symbolická, avantgardně orientovaná tvorba se rozvíjela již za studií na pražské AVU (1952-58). Spolu s několika mladými nespokojenci iniciuje tehdy založení "Klubu" (od 1957 skupina Šmidrové), reagujícího neodadaistickou recesí na zmrtvělost a absurditu doby. Zaujat konkrétní hudbou, expresionismem a existenciální filozofií pokouší se v sochách i v obrazech vyjádřit svůj životní pocit. Stává se vůdčí osobností mladé generace a jedním z významných představitelů nekonformního, radikálně zaměřeného umění. Zúčastňuje se zprvu neoficiálních, posléze prestižních výstav československého moderního umění doma a v zahraničí. Okupace Československa v srpnu 1968 jej zastihuje v Itálii. Nevrací se. Získává azyl v severním Německu. V roce 1969 zakládá v Kielu na Muthesius Fachhochschule obor volné plastiky, který ve funkci profesora vede až do roku 1998. Žije v Hamburku, kde jeho dílo nachází pozitivní ohlas a respekt. Osobitá forma expresivního, obsahově bohatého výrazu, jež zprvu prošla fází radikální abstrakce, si udržuje nekonvenční zobrazení člověka a jeho osudu. Přispívá k tomu důraz na archetypové a mytické složky díla, v jejichž poselství Koblasa nachází analogie k současné životní zkušenosti. Do dnešní doby připravil - většinou v Evropě - kolem sta samostatných výstav. Za svou tvorbu získal řadu ocenění a jeho díla vlastní významné světové sbírky. Umělcova reprezentativní monografie vychází v české a německé jazykové mutaci. K čtení: "Jan Koblasa", Josef Hlaváček, Mahulena Nešlehová, nakl: Karolinum, 2002.
